Psychoterapie je základní metodou psychoterapeuta. Její forma je obvykle slovem (rozhovorem), ale také jde o řadu neverbálních technik jako jsou kresba, užití hudby, tance, tělesná cvičení zaměřená na uvědomění emocí a další. Provádí ji psychoterapeut, který vzděláním může být psycholog, psychiatr (nebo lékař s jinou odborností), ale taky sociální pracovník, duchovní, fyzioterapeut a další profese.
Kdo provádí psychoterapii
Psychoterapeut, který absolvoval dlouhodobé vzdělávání v psychoterapii, tzv. výcvik, jehož součást je teorie, nácvik práce psychoterapeuta, sebezkušenost a supervize terapeutické práce. Sebezkušenost je vlastní psychoterapie psychoterapeuta. Jejím účelem je sebepoznání psychoterapeuta, tak aby věděl o svých osobních problémech a tím minimalizoval jejich dopad na svou práci – psychoterapii. Supervize je konzultace postupu v terapii se zkušeným kolegou a vede ke zkvalitnění práce psychoterapeuta ve výcviku a po výcviku je formou dalšího vzdělávání. Supervize je nedílná součást práce psychoterapeuta po celou jeho pracovní kariéru.
Základem každé psychoterapie je psychoterapeutický vztah – vztah mezi terapeutem a klientem založený na důvěře a vzájemném respektu, ve kterém se klient cítí bezpečně. Úkolem psychoterapeuta je pomoci klientovi si uvědomit, jak si organizuje svůj život, jak se vztahuje ke druhým, co v životě chce a jak si v tom brání. Dále pak pomáhá klientovi nalézt další možnosti jeho fungování ve vztazích nebo obecněji ve světě jako takovém. Toto se děje skrze uvědomění a přijetí odpovědnosti za vlastní život, oživení spontaneity a tvořivosti. Psychoterapeut je tedy spíše průvodcem, který klientovi pomáhá nahlédnout jeho život a následky jeho rozhodnutí, než expertem na mezilidské vztahy, který má návod na to jak žít.
Psychoterapie je rovněž prostorem, kde je možné nejen svým vzorcům myšlení a chování porozumět, ale kde je možné také s nimi v bezpečí vztahu terapeut – klient experimentovat bez rizika zranění, posměchu či odmítnutí. V terapii klient zkoumá nové způsoby myšlení a jednání, které pak, chce-li, může přenést do svého života. Psychoterapeut nikdy nerozhoduje o tom, co je v klientově životě pro něj to správné. Expertem na svůj život je klient a ten za něj nese plnou odpovědnost. Proto také psychoterapeut nikdy nenabízí hotová řešení a nenutí klienta ke změně, ale zcela respektuje klientova rozhodnutí a osobní tempo změny.
Jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem a dobrým přítelem
- Přítel vám naslouchá a potom se vám snaží poradit, naproti tomu psychoterapeut vám naslouchá, snaží se vám porozumět a nabízí vám pohled zvenčí, nezaujatý a bez předem připravených rad.
- Přítel může mít odlišné hodnoty a může být pro něj obtížné vám porozumět a přijmout. Může se na vás hněvat, odsuzovat vaše jednání nebo emoce. Psychoterapeut tu není od toho, aby hodnotil vaše myšlenky nebo chování. Snaží se být nezaujatý a nestranný. Jeho úkolem je vás vyslechnout, pochopit a společně s vámi nalézt, co se vlastně děje a pomoci vám rozhodnout se, co budete dělat dál.
- Přítel vychází ze svých životních zkušeností. Psychoterapeut má kromě své lidské zkušenosti také odborné znalosti z oblasti lidské psychiky, osobnosti a duševních potíží. Je schopen také posoudit, zda potřebujete pomoc rovněž psychiatra a nějakého vám doporučit.